» IOM dnes

 

IOM je mezivládní organizace a vznikla v roce 1951. IOM se řídí principem, že humánní a řízená migrace přináší užitek jak migrantům, tak i společnosti.

  • v roce 2016 má 162 členských států
  • přes 100 pozorovatelů z řad států a mezivládních a neziskových organizací
  • V IOM pracuje více než 7500 zaměstnanců pracujících na více než 3000 projektech

» IOM ve světě

» IOM v regionu


Jižní Kavkaz

Systematicky začala IOM Praha pracovat na jižním Kavkazu jako v regionu od roku 2009. Projekty v Gruzii přitom financovala česká vláda jakožto v prioritní zemi z hlediska migrace již od roku 2003, a to jak v oblasti migračního managementu, tak i podpory reintegrací navrátilců a systematického přístupu k budování reintegračních mechanismů. V Arménii pak IOM Praha a IOM Jerevan realizovaly tříletý projekt sociálně-ekonomické stabilizace pro cílovou skupinu studentů v internátních školách, kdy byla podporována odborná výuka na těchto školách. Projekty pro Ázerbájdžán začaly teprve od roku 2009. Česká republika prostřednictvím projektů odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra plánuje koordinovaný přístup v zemích jižního Kavkazu, ačkoliv je nutné vzít v potaz rozdílnou migrační situaci a potřeby v každé z těchto zemí.

 

Arménie

V roce 1994 se podařilo Arménii zastavit post-sovětský ekonomický pokles a Arménie zajistila trvalý růst hrubého domácího produktu každým následujícím rokem. Ekonomický růst v posledních letech se však neodrazil v životní úrovni lidí. Od roku 2000, kdy byla vytvořena Strategie redukce chudoby (Poverty Reduction Strategy) a Arménie se přihlásila k Rozvojovým cílům tisíciletí, došlo ke kvalitativnímu posunu ve veřejné politice směrem k omezování chudoby.

 

Ázerbájdžán

Od znovuzískání nezávislosti v roce 1991 čelil Ázerbájdžán většině průvodních jevů současné migrace. Během prvních let nezávislosti emigrovala značná část obyvatelstva v důsledku ekonomického poklesu. Ekonomický pokles v zemi trval až do roku 1996 a společně s dalšími socio-ekonomickými obtížemi vedl v době transformace k tlakům k emigraci. Konflikt v Náhorním Karabachu pak dal vzniknout přibližně 1 miliónů uprchlíků a vnitřně vysídlených osob.

V té samé době se Ázerbájdžán stával hostitelskou zemí i pro zvyšující se počet cizích státních příslušníků a lidí bez občanství. Konflikty a nestabilita v sousedních regionech vedly k výraznější tranzitní migraci přes Ázerbájdžán s tím jak lidé nuceni migrovat opouštěli své domovy s vidinou lepších podmínek k životu. V současné době ekonomické oživení v zemi umožnilo příznivé podmínky pro opačné migrační toky. V posledních letech zaznamenal Ázerbájdžán vysoký roční nárůst HDP, a to zejména díky těžbě nafty a plynu. Ekonomický růst měl tudíž vliv na migrační cyklus, který podle oficiálních dat zaznamenal pozitivní migrační růst 1000 lidí v roce 2007.

Země se tak díky velkému socio-ekonomickému vývoji a důležitým projektům v oblasti energetiky, dopravy a dalších sektorů transformovala v atraktivní cílovou zemi pro pracovní migranty.

 

Gruzie

Gruzínská zpráva o lidských zdrojích z roku 2008 (UNDP) uvádí, že průměrný příjem v Gruzii zůstává menší než v roce 1991. Gruzínská vláda konstatuje, že chudoba je jedním z hlavních problémů v zemi společně s nezaměstnaností. Úroveň chudoby se liší podle metodologie, která ji měří; dle UNDP metody příjmu 2 dolarů na den žije v Gruzii 25% lidí v chudobě. Toto procento je srovnatelné s dalšími zeměmi v regionu.

Zpráva o migračním managementu Gruzie publikovaná IOM Tbilisi v lednu 2008 popisuje Gruzii jako zemi ležící na hranici mezi Evropou a Asií, a tudíž zemi, přes níž plyne tranzitní migrace mezi Evropou a Asií a mezinárodní přeprava. To z Gruzie dělá jak zemi původu, tranzitu, tak i cílovou zemi.

Počátkem 90. let se rozhořely dva konflikty mezi centrální gruzínskou vládou a autonomními republikami v Abcházii a jižní Osetii. Výsledkem těchto konfliktů je, že gruzínská vláda nemá kontrolu nad těmito dvěmi územími, včetně kontroly nad pohybem v těchto regionech a hraničních přechodech do Ruska. Situace se ještě více vyostřila po válce s Ruskem v srpnu 2008.

Geografická pozice Gruzie v regionu, který čelí možné nestabilitě, znamená možnou hrozbu migračních toků uprchlíků a vnitřně vysídlených osob přes hranice Gruzie.

Přibližně čtvrt miliónu vnitřně vysídlených osob (IDPs – internally displaced people) z gruzínských separatistických regionů Abcházie a jižní Osetie čekají na řešení od jejich vysídlení na počátku 90. let. Většina z 220 až 250 tisíc vnitřně vysídlených osob nalezli útočiště v regionu sousedícím s Abcházií a v gruzínském hlavním městě Tbilisi. Po konfliktu v srpnu 2008 přibylo k těmto další desítky tisíc vnitřně vysídlených osob.

Mezinárodní pracovní migrace je výrazná, ale neexistuje její přesný monitoring. Migrace za prací do zahraničí pokračuje a v mnoha zemích Evropy a bývalého Sovětského svazu, zejména Ruska, existuje rozsáhlá gruzínská diaspora. Mnoho rodin v Gruzii je odkázáno na příjmy z remitencí zasílaných migranty v zahraničí zpět svým rodinám do Gruzie.

 

 

Hlavním záměrem tohoto projektu bylo vytvořit moderní systém migračního managementu  v zemích jižního Kavkazu usnadňující tok legální migrace a kontrolu nad migrací nelegální, a dále pak podpora reintegračních mechanismů pro  reintegraci vlastních občanů, vnitřně vysídlených osob a populaci ohroženou migrací. IOM Praha zajistila dvě výměny zkušeností v České republice a dále vytvořila Manuál české migrační zkušenosti obsahující témata přednášená českými odborníky v posledních několika letech.