» IOM dnes

 

IOM je mezivládní organizace a vznikla v roce 1951. IOM se řídí principem, že humánní a řízená migrace přináší užitek jak migrantům, tak i společnosti.

  • v roce 2016 má 162 členských států
  • přes 100 pozorovatelů z řad států a mezivládních a neziskových organizací
  • V IOM pracuje více než 7500 zaměstnanců pracujících na více než 3000 projektech

» IOM ve světě

» IOM v regionu


Doporučení k návratové politice a praxi - vyústění projektu "Inovativní návrhy v české návratové politice a praxi, zkušenosti EU MS, fáze II."

 

 

Tento projekt ENF 2011-07 byl relizován ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR a spolufinancován EU z Evriopského návratového fondu.

Předmětem II. fáze projektu "Inovativní návrhy do české návratové politiky a praxe, zkušenosti EU MS" bylo především návratové legislativní uspořádání.

Tato druhá fáze projektu navázala na první, využívala již ustanovené Konzultační skupiny pro rozhodnutí v rámci projektu a spolupracovala s odborníky v Nizozemsku. Nizozemsko bylo identifikováno jako EU členský stát, která má s návraty dlouhodobé a efektivní zkušenosti. Cílem druhé fáze projektu bylo posoudit příklady dobré praxe a zejména legislativní zakotvení návratů do zákonného pořádku.

Konzultační skupina identifikovala otázky, které byly připravené pro partnery v Nizozemsku, vyslala na studijní návštěvu odborníky z MV a IOM Praha, kteří navštívili relevantní instituce zabývající se návraty – Imigrační a naturalizační službu, Službu pro návraty a deportace, Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM Haag), detenční zařízení a tzv COA, což je instituce, která podobně jako česká Správa uprchlických zařízení má ve své kompetenci ubytování, sociální pomoc, stravu a další pomoc žadatelům o mezinárodní ochranu-azyl.

Na základě studia návratové legislativy lze konstatovat, že Česká republika má velmi podobnou návratovou infrastrukturu a též cíl – důstojný návrat pro ty, kteří pozbyli pobytové podmínky v České republice.

IOM Praha zorganizovala seminář, kam přijeli holandští kolegové prezentovat své výsledky. Zároveň byla připravena doporučení pro diskusi s účastníky semináře, který se konal v lednu 2013.

 

 

Jednotlivá doporučení:

1) Zrušení či neudělení zákazu pobytu těm migrantům, kteří prokázali, že chtějí opustit území členského státu (Návratová směrnice). Zákaz pobytu zůstává, jedná-li se o nucený návrat vykonaný k tomu určeným orgánem – většinou Policií. Cizincům, kteří se účastní programu dobrovolných návratů, se neuděluje zákaz pobytu již v současné praxi např. Maďarsko, Itálie, Belgie…

2) Doba pro rozhodnutí o dobrovolném návratu by měla být i pro ty cizince, kteří jsou zajištěni v zařízeních. Většinou se jedná o 7 – 21 dní dle praxe v různých EU státech.

3) Soudní rozhodnutí o zajištění.

4) Pro úspěšnost návratové praxe je důležité, aby byly realizovány dva hlavní proudy návratu – nucené návraty a dobrovolné návraty (např. REAN, REAB, REAG). Musí být od sebe výrazně odděleny – pobídkami, administrativním způsobem vykonání, subjektem, který návraty organizuje.

5) Pro zranitelné skupiny by měly být vedeny speciální návratové programy, které doplňují obecné návratové programy. (Matky s dětmi, nemocní cizinci, oběti obchodování s lidmi atp.)

6) Kontrola oprávněnosti žadatelů o vstup do programu dobrovolných návratů. Zároveň by mělo být dostupné pro stát, který financuje návraty, ověřit, zda se cizinec navrátil do země původu. Data o návratech by měla být detailně vyhodnocována, což v současné fragmentované praxi činí problém. Dochází k duplicitě a nesdílení dat. Nová praxe by měla sjednotit veškerá data o návratech do jedné platformy či jedno sběrné místo. Legislativně bude nutné založit takovou povinnost.

7) Šířit informační materiály pro návrat v jazykových mutacích, poskytovat aktualizované a adekvátní informace o konkrétní pomoci, o subjektech, které v domovské zemi mohou pomoci po návratu, o současné situaci v domovských zemích.

8) Financování projektů, které pomohou migrantům rozhodnout se řešit svoji situaci dobrovolným návratem a projekty, které jim pomohou při jejich cestě do domovského státu či do státu trvalého pobytu (letenky, jízdenky). (UK, NL)

9) V rámci možností zvážit re-integrační granty pro navrátilce. Re-integrace bude dostupná za určitých daných podmínek. Zároveň by bylo vhodné uvažovat o malých grantech, které pomohou navrátilcům řešit cestovné do cílové destinace, je-li potřeba.

10) Podporovat subjekty, které radí migrantům, aby zvážili včas individuální návrat, ztratí-li pobytové oprávnění. Harmonizovat informace o návratech a poradenství k návratům na decentralizované úrovni.

11) Vytvořit síť organizací, které se zabývají návratovým poradentství – vytvořit kartu migranta i pro návrat, eventuleně pro re-integraci v domovské zemi. (Individual Return Plan, Re-Start).

12) Pravidelné schůzky subjektů, které realizují návraty jsou ku prospěchu národní návratové politiky a praxe. Formálně by bylo vhodné založit takovou povinnost Návratovému centru, které by alespoň  jednou za čtvrtletí diskutovalo nové trendy a kasuistiky.

 

Vaší pozornosti též doporučujeme poslední číslo publikace FOCUS ON MIGRATION, kde na str. 10 najdete příspěvek ředitelky IOM paní Lucie Sládkové o čerpání nových znalostí z nizozemských zkušeností o AVRR:

www.iom-nederland.nl/images/MigratieInfo-FocusonMigration/2013/Focus%20on%20Migration%20January%202013.pdf